Matyáš Korvín

^*23. 2. 1420 Kluž, Uherské království (dnešní Maďarsko) – ^†6. 3. 1490 Vídeň, Rakousko

Matyáš Korvín (vlastním jménem Matyáš Hunyadi) byl synem uherského šlechtice a slavného vojevůdce Jánose Hunyadiho. Krátce po otcově smrti byl zajat králem Ladislavem Pohrobkem, aby nemohl ohrozit jeho postavení. Nejprve byl převezen do Vídně a později do Prahy k Jiřímu z Poděbrad. Po Ladislavově náhlé smrti byl v lednu roku 1458 zvolen uherským králem. Původně s Jiřím z Poděbrad udržoval přátelské styky, dokonce se oženil s jeho dcerou Kateřinou. Po její smrti v roce 1464 se však vztahy mezi oběma panovníky brzy prudce zhoršily. V roce 1468 se Matyáš postavil do čela křížové výpravy proti českému králi a vpadl se svým vojskem do Čech. O rok později byl zajat v bitvě u Vilémova, ale Jiří z Poděbrad jej propustil výměnou za slib, že napomůže usmíření Jiřího s  papežskou kurií. Místo toho se však Matyáš roku 1469 sám nechal v Olomouci prohlásit českým králem. Jeho vládu uznaly všechny země Koruny české s výjimkou Čech. Ačkoliv se po Jiřího smrti roku 1471 snažil o uznání své vlády i zde, český sněm zvolil králem Vladislava Jagellonského. Po několikaleté válce mezi sebou panovníci uzavřeli v roce 1480 tzv. Olomouckou smlouvu, na základě které mohli nadále oba užívat titulu českého krále. Vladislav vládl v Čechách, Matyáš pak ve zbylých zemích. Jeho snaha ovládnout obě království a založit dynastii nakonec skončila neúspěchem, neboť druhé manželství s Beatrix Neapolskou zůstalo bezdětné a prosadit nároky nemanželského syna Jana na český a uherský trůn se mu nepodařilo. Po Matyášově smrti ovládl zbytek českých zemí i Uhry Vladislav Jagellonský.

V dnešním Maďarsku je Matyáš Korvín považován za nejslavnějšího uherského panovníka, který přivedl Uherské království na jeden z jeho mocenských vrcholů. Dokázal zkrotit mocné uherské magnáty, podpořit hospodářský rozvoj měst a jeho velkolepý dvůr se stal jedním z prvních center renesančních myšlenek a architektury ve střední Evropě. V České republice však často není jako český král vůbec připomínán, ačkoliv za něj byl ve své době oficiálně uznáván. Především obrozenečtí historici Matyáše líčili jako cizince a „škůdce českého národa“, který se snažil uzurpovat trůn náležející právoplatnému panovníkovi Jiřímu z Poděbrad. Teprve v posledních desetiletích je jeho vládě v českých zemích věnována větší pozornost. Stabilita, kterou od 80. let 15. století na Moravu, Slezsko a Lužice přinesl, znamenala pro tyto země počátek výrazného hospodářského a kulturního rozvoje, který dále pokračoval v době jagellonské.

KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490): uherský a český král. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2009. 480 s., xxiv s. obr. příl. Koruna; sv. 2. ISBN 978-80-86829-48-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.