Spytihněv I.

^*asi 875 – ^†915

Spytihněv I. byl synem knížete Bořivoje I. a kněžny Ludmily, první české světice. Na knížecí stolec nastoupil až po smrti velkomoravského knížete Svatopluka, který Čechám vládl v době jeho nezletilosti.  V roce 895 zbavil zemi závislosti na Velkomoravské říši a spojil se místo toho s  východofranským králem Arnulfem Korutanským, jemuž se v Řezně spolu s ostatními českými knížaty zavázal platit tribut. Současně bylo území Čech začleněno pod církevní jurisdikci řezenského biskupství. Spojenectvím s Arnulfem čelil Spytihněv také tlaku saských vévodů, kteří po roce 897 začali výrazně expandovat na úkor sousedních slovanských kmenů. V Čechách se mu podařilo výrazně oslabit moc ostatních, dosud pohanských českých knížat a prosadit se jako dominantní politická síla v celé zemi.

Spytihněv věnoval velkou pozornost organizaci přemyslovského panství. Na vrchu nad řekou Vltavou založil Pražský hrad, který se následně stal novým centrem státu a trvalým sídlem českých panovníků. Dalších pět hradišť založil po obvodu svého knížectví, aby jej tak chránil před případnými útoky zvenčí. Spytihněvova podpora křesťanství se odrazila v zakládání četných kostelů, včetně rotundy sv. Petra a Pavla na hradě Budči, nejstarší dochované církevní stavby na českém území. O Spytihněvově osobním životě není nic známo. Zemřel patrně bez dědice a vládu po něm převzal jeho mladší bratr Vratislav.

 

 

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.