Spytihněv II.

^*1031 – ^†28. 1. 1061

Spytihněv II. byl nejstarším synem Břetislava I. a Jitky ze Schweinfurtu. Již v 17 letech získal od svého otce správu nad údělným knížectvím v Olomouci, kde vládl až do nástupu na pražský stolec v roce 1055. Břetislavovo uspořádání země, kdy na Moravě vládli mladší členové přemyslovského rodu podřízení knížeti v Praze, však ambicióznímu panovníkovi usilujícímu o absolutní moc nevyhovovalo. Záhy po svém nástupu na trůn proto nechal uvěznit na 300 moravských předáků a na jejich místa dosadil své vlastní přívržence z Čech, čímž byly nejspíš odstraněny poslední zbytky staré moravské aristokracie. Současně vyhnal své mladší bratry Vratislava, Konráda a Otu z jejich moravských údělů. Pouze Vratislavovi, který získal sňatkem s princeznou Adlétou podporu uherského krále, nakonec roku 1059 navrátil vládu nad Olomouckem.

Kromě snahy o upevnění moci se Spytihněvova vláda vyznačovala rozsáhlou podporou církve. Kronikář Kosmas jej dokonce nazval „otcem duchovních a ochráncem vdov“. Spytihněv v roce 1057 založil a bohatě obdaroval kapitulu v Litoměřicích, jejíž zakládací akt je vůbec nejstarším dochovaným dokumentem vydaným českým panovníkem. Na Pražském hradě pak v roce 1060 zahájil výstavbu reprezentativní baziliky sv. Víta, která nahradila rotundu z doby sv. Václava. Již o rok později však v pouhých 29 letech nečekaně zemřel.

 

 

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.