Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Teréza Nováková

Teréza Nováková

Prozaička, soustředící se ve svých textech především na zobrazení lidového života ve východních Čechách. Patří mezi významné představitelky českého realismu a ženského emancipačního hnutí.


ČTK/Autor neznámý.
Podrobné informace

*31. 7. 1853 Praha – †13. 11. 1912 Praha

Teréza Nováková (roz. Lanhausová) vystudovala soukromou školu Františky Svatavy Amerlingové (ženská „Budeč“) a později navštěvovala Náprstkův Americký klub dam, do kterého ji přivedla spisovatelka Karolina Světlá. Po svatbě se roku 1876 přestěhovala za manželem do Litomyšle, kde se kromě literární tvorby aktivně zapojila do práce v místním ženském hnutí. Zabývala se studiem českého a moravského folkloru a uspořádala několik národopisných výstav. Roku 1885 se vrátila s rodinou do Prahy, kde též aktivně vystupovala v ženském hnutí a stala se členkou výboru spolku Minerva, prvního dívčího gymnázia ve střední Evropě. Usilovala o rovnoprávnost žen, jejich právo na vzdělání a volební právo. Spisovatelčiným synem byl literární historik a kritik Arne Novák, v jehož bytě také po těžkém onemocnění skonala.

Její první otištěnou prací byla přednáška o Karolině Světlé (1882). Z počátku byla její próza laděna spíše romanticky. Po přestěhování do Litomyšle se proměňovala,  v jejím díle se začaly objevovat satirické tóny, zaměřené proti poměrům maloměstského prostředí. Převažujícím uměleckým směrem jejího zralého období je literární realismus a důraz na sociální otázky. Svou první knihu Maloměstský román (1890) věnovala osudu dcery Karla Havlíčka Borovského. Přelomem v autorčině tvorbě se stala sbírka povídek Úlomky žuly (1902), kde kromě popisu života v okolí Proseče na Vysočině nalezneme hojné využití dialektu, jazykových forem a nářečních výrazů příznačných pro východočeský region. Pět následujících románů začala psát v Praze převážně ze záznamů pořízených na cestách. Kompozičně nejsložitější dílo představuje kniha Děti čistého živého (1909), popisující osud a zánik náboženské sekty abrahamistů v druhé polovině 19. století. Kromě beletrie psala Nováková téměř celý život cestopisné a vlastivědné črty a také drobné pohádkové prózy.

Použité zdroje
HECZKOVÁ, Libuše. Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2009. 404 s. ISBN 978-80-7308-282-6.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.