Vratislav II.

^*po 1031 – ^†14. 1. 1092

Vratislav II. byl druhorozeným synem Břetislava I. a Jitky ze Schweinfurtu. Do roku 1061 vládl jako údělný kníže v Olomouci a po smrti svého staršího bratra knížete Spytihněva II. byl jednomyslně zvolen za jeho nástupce na českém trůně. V roce 1063 obnovil olomoucké biskupství, čímž se snažil zlepšit církevní správu Moravy a omezit moc pražských biskupů. Zasloužil se také o návrat slovansky sloužících mnichů do Sázavského kláštera. Od roku 1068 Vratislavovu vládu značně komplikovaly neustálé spory s  pražským biskupem Jaromírem, Vratislavovým bratrem, doprovázené obviněními, soudy a vzájemnými útoky. Kvůli bratrské nevraživosti Vratislav nakonec přesídlil kolem roku 1070 na Vyšehrad, kde nechal vystavět honosný knížecí palác a založit kapitulu sv. Petra a Pavla, jež byla vyňata z moci pražského biskupa a podléhala přímo papeži. Tím byly položeny základy Vyšehradu jako jednoho z předních duchovních center českého státu. Nepřátelství mezi oběma bratry trvalo až do Jaromírovy smrti v roce 1090.

V zahraniční politice se Vratislav orientoval na římského krále (od roku 1084 císaře) Jindřicha IV., kterého dlouhodobě podporoval během povstání Sasů, a především v tzv. boji o investituru proti papeži Řehořovi VII. Za svoji pomoc obdržel od Jindřicha IV. roku 1085 jako první český panovník královský titul, avšak pouze pro svoji osobu. U příležitosti okázalé Vratislavovy korunovace na Pražském hradě vznikl jeden z nejcennějších českých rukopisů, tzv. Kodex vyšehradský. Povýšení Čech na království však vyvolalo odpor části českých velmožů a Vratislavových příbuzných, neboť se obávali narušení dosavadních tradic volby knížete a nástupnického řádu. Přes veškeré úsilí Vratislav nedokázal prosadit nároky svých synů na vládu v údělných knížectvích na Moravě a na nástupnictví v Čechách. Po neúspěšných bojích se svým mladším bratrem, brněnským údělným knížetem Konrádem I. Brněnským, byl podle stařešinského řádu nucen uznat za svého nástupce právě Konráda. Nedlouho poté Vratislav po pádu z koně při lovu zemřel. Z manželství s uherskou princeznou Adlétou a polskou princeznou Svatavou měl celkem tři dcery a šest synů, z nichž čtyři (Břetislav II., Bořivoj II., Vladislav I. a Soběslav I.) se v příštích desetiletích vystřídali na knížecím stolci.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
REITINGER, Lukáš. Vratislav: první král Čechů. Vydání první. Praha: Argo, 2017. 533 stran, 44 nečíslovaných stran obrazových příloh. Ecce homo; svazek 27. ISBN 978-80-257-2070-7.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.