Vršovci

První zmínky o rodu Vršovců pochází až z konce 10. století, kdy se jeho členové měli dostat do konfliktu s biskupem Vojtěchem a podílet se na vyvraždění Slavníkovců ve východočeské Libici. Již v této době představovali jeden z nejbohatších a nejmocnějších rodů v českém státě a nebáli se vystoupit ani proti přemyslovským knížatům. V roce 1002 přispěli k sesazení Boleslava III., ten však již o rok později získal trůn zpět a část Vršovců nechal z pomsty úkladně povraždit. Osobně měl přitom rozseknout hlavu svému zeti. Znovu se pokusil zlikvidovat Vršovce v roce 1014 kníže Oldřich, patrně z obavy, že by mohli prosadit na trůn jeho staršího bratra Jaromíra.

Silné postavení rod opět získal až v druhé polovině 11. století, kdy jeho členové zastávali vysoké úřady v knížecích službách. Vršovec Mutina byl litoměřickým kastelánem a blízkým rádcem Břetislava II., než jej kníže z neznámého důvodu roku 1096 vyhnal ze země. Do exilu byl nucen odejít i jeho příbuzný Božej, který zastával úřad kastelána v Žatci. Oba se vrátili o pět let později, zanedlouho se však spolu s dalšími členy rodu stali oběťmi mocenských bojů mezi Přemyslovci. Kníže Svatopluk Olomoucký obvinil v roce 1108 Vršovce, že se spolčují s jeho konkurentem Bořivojem II., a nařídil jejich dosud nejrozsáhlejší vyvraždění. Několikadenním násilnostem padli za oběť téměř všichni členové rodu (včetně Božeje a Mutiny), pouze několika z nich se podařilo utéci do Polska a do Uher. Dobová propaganda vykreslila Vršovce jako zaryté nepřátele země a připisovala jim nejrůznější úklady proti knížecímu rodu, ať už skutečné, nebo domnělé. Takto jsou popisováni i v Kosmově kronice. Přesto v průběhu 12. století dokázali získat zpět alespoň část ztracených pozic a opět začali zastávat funkce kastelánů na knížecích hradech. Po roce 1177 už se o nich historické prameny nezmiňují.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.